V minulém příspěvku jsem se zmínila o barokní paruce, kterou jsem dostala od svých rodičů k narozeninám! Tady je:
úterý 29. září 2015
Moje nová paruka!
Musím se s vámi podělit, i když vím, že tohle by měl být především oficiální web subkultury baroků a podobné chlubení bych měla nechat především na soukromý blog... Ale příspěvky o nových barokních kouscích v mém šatníku mohou být inspirací i pro další baroky a barožky, tak snad mi bude velkolepě s gestem Ludvíka XIV odpuštěno.:)
V minulém příspěvku jsem se zmínila o barokní paruce, kterou jsem dostala od svých rodičů k narozeninám! Tady je:
V minulém příspěvku jsem se zmínila o barokní paruce, kterou jsem dostala od svých rodičů k narozeninám! Tady je:
pátek 25. září 2015
Ples baroků - pokračování
Lopita píše dál a je to snad ještě lepší než prvn díl!!!
Užijte si čtení a baroku zdar!
Vaše MA
Ples baroků II
Antoinettě byl náhle její korzet, pečlivě vyrobený ze starých vařeček, velmi těsný. Krk se jí svíral a špatně se jí dýchalo. Ještě před chvílí konverzovala s Yolandou de Polastron a Cherrie Cognac, ale pak vzhlédla, vedena až mystickou předtuchou.
„Jsi v pořádku? Strašně jsi zbledla...“ optala se jí starostlivě barevná baročka s liškou přes ramena – Cherrie Cognac.
Antoinette něco zamumlala a začala pomalu rudnout.
„To jsou ty korzety...“ povzdychla s pochopením Yolanda de Polastron a začala Antoinette ovívat svým obřím vějířem z pštrosího peří ve stylu pozdního 18. století.
Antoinette nepřítomně kývala hlavou a oči stále nemohla odtrhnout od nově příchozího baroka. Od svého baroka. Rozšířenými zornicemi zaznamenala, že jeho paruka je dnes obzvlášť běloskvoucí. V jeho očích se odráželo světlo, tak, že to vypadalo jako kdyby jisřily v pobavení nad nějakým soukromým vtipem. Jeho rty se vlnily v neodolatelném úsměvu. Nemohla se ubránit myšlence, jaké by to asi bylo líbat tahle ústa. Cítila při tom, jak se jí horkost rozlévá i do uší a prstů na nohou.
„Vážně nechceš jít na chvíli na vzduch? Nebo tady aspoň zakorzovat po místnosti? Vsedě jsou tyhle potíže většinou horší...“ Cherrie jí položila ruku na rameno.
Potíže? pomyslela si zmateně Antoinette. Líbat se vsedě přece není problém, ne?
„Co?“ ujelo jí nahlas.
Cherrie konečně pohlédla směrem, kterým Antoinette takovou dobu zírala jako zhypnotizovaná.
„Ach!“ pousmála se Cherrie směrem k Yolandě, a pak se zamračila.
V tu chvíli do místnosti začala vcházet velká skupina baroků.
Královna potěšeně vykřikla. „Mí dvořané! Skvělé, fantastické! Jeane-Luisi, ráda vás vidím!“ cudně si nechala políbit ruku vysokým barokem, jehož boty se honosily obzvlášť velkou přezkou.
„A vás všechny!“ Královna se postupně přivítala s celým dvorem.
Antoinette zaregistrovala, že jejího baroka se jí nějakým způsobem podařilo vynechat z celého uvítacího rituálu. Nyní postával na opačném konci místnosti s dříve příchozími baroky.
„Zábava může začít!“ zvolala Královna a zatleskala.
To byl zjevně signál pro zákulisní orchestr, protože začala hrát hudba. Stojící baroci vytvořili řadu a začali s kontratancem.
Antoinette na chvíli zapomněla na okouzlující řasy jistého baroka a nechala se unášet melodií a vznešenými pohyby tančících baroků. Pohybovali se tak jistě, a ještě více vyniklo krásné oblečení, které měli na sobě. Třeba támhleta polonéza byla úchvatná – ta látka a dokonalé řasení...
„Půjdeš si se mnou přepudrovat nos, Antoinette?“ uslyšela náhle hlas těsně vedle levého ucha. Znělo to však víc jako příkaz, než jako otázka.
Antoinette se ohlédla a po vteřině váhání přikývla.
Užijte si čtení a baroku zdar!
Vaše MA
Ples baroků II
Antoinettě byl náhle její korzet, pečlivě vyrobený ze starých vařeček, velmi těsný. Krk se jí svíral a špatně se jí dýchalo. Ještě před chvílí konverzovala s Yolandou de Polastron a Cherrie Cognac, ale pak vzhlédla, vedena až mystickou předtuchou.
„Jsi v pořádku? Strašně jsi zbledla...“ optala se jí starostlivě barevná baročka s liškou přes ramena – Cherrie Cognac.
Antoinette něco zamumlala a začala pomalu rudnout.
„To jsou ty korzety...“ povzdychla s pochopením Yolanda de Polastron a začala Antoinette ovívat svým obřím vějířem z pštrosího peří ve stylu pozdního 18. století.
Antoinette nepřítomně kývala hlavou a oči stále nemohla odtrhnout od nově příchozího baroka. Od svého baroka. Rozšířenými zornicemi zaznamenala, že jeho paruka je dnes obzvlášť běloskvoucí. V jeho očích se odráželo světlo, tak, že to vypadalo jako kdyby jisřily v pobavení nad nějakým soukromým vtipem. Jeho rty se vlnily v neodolatelném úsměvu. Nemohla se ubránit myšlence, jaké by to asi bylo líbat tahle ústa. Cítila při tom, jak se jí horkost rozlévá i do uší a prstů na nohou.
„Vážně nechceš jít na chvíli na vzduch? Nebo tady aspoň zakorzovat po místnosti? Vsedě jsou tyhle potíže většinou horší...“ Cherrie jí položila ruku na rameno.
Potíže? pomyslela si zmateně Antoinette. Líbat se vsedě přece není problém, ne?
„Co?“ ujelo jí nahlas.
Cherrie konečně pohlédla směrem, kterým Antoinette takovou dobu zírala jako zhypnotizovaná.
„Ach!“ pousmála se Cherrie směrem k Yolandě, a pak se zamračila.
V tu chvíli do místnosti začala vcházet velká skupina baroků.
Královna potěšeně vykřikla. „Mí dvořané! Skvělé, fantastické! Jeane-Luisi, ráda vás vidím!“ cudně si nechala políbit ruku vysokým barokem, jehož boty se honosily obzvlášť velkou přezkou.
„A vás všechny!“ Královna se postupně přivítala s celým dvorem.
Antoinette zaregistrovala, že jejího baroka se jí nějakým způsobem podařilo vynechat z celého uvítacího rituálu. Nyní postával na opačném konci místnosti s dříve příchozími baroky.
„Zábava může začít!“ zvolala Královna a zatleskala.
To byl zjevně signál pro zákulisní orchestr, protože začala hrát hudba. Stojící baroci vytvořili řadu a začali s kontratancem.
Antoinette na chvíli zapomněla na okouzlující řasy jistého baroka a nechala se unášet melodií a vznešenými pohyby tančících baroků. Pohybovali se tak jistě, a ještě více vyniklo krásné oblečení, které měli na sobě. Třeba támhleta polonéza byla úchvatná – ta látka a dokonalé řasení...
„Půjdeš si se mnou přepudrovat nos, Antoinette?“ uslyšela náhle hlas těsně vedle levého ucha. Znělo to však víc jako příkaz, než jako otázka.
Antoinette se ohlédla a po vteřině váhání přikývla.
úterý 15. září 2015
Odmlka - omluva, info z barokních prázdnin:)
Milí baroci!!!
Omlouvám se za odmlku. Užívala jsem si príma ,,barokní" prázdniny u moře.
Rodiče mi totiž k narozeninám koupili bílou paruku, wow (sice ne uplně barokní, ale co, každý alespoň trochu barokní kousek je fajn -později ji nafotím) a já si jí pochopitelně hned vzala ssebou na dovolenou do Španělska.
Byla jsem tam široko daleko jediný barok, takže jsem si užívala pohledy okolí - inu jako třeba Marie Antoinetta (nikoliv však jako ona v roce 1793:D:D). Byla to vážně paráda, i když pod těmi pěti sukněmi bylo ve španělsku docela teplo:D:D taky jsem se bála opálení, protože bílá pokožka patří k barokům stejně jako stuhy mašle a korzet.... Koupila jsem si dva krémy s faktorem 50 a mazala je jeden přes druhý v naději, že tak dosáhnu faktoru 100.
Opálila jsem se naštěstí jen trochu, pudrem se to zachrání.
Bohužel jsem ale kvůli tomu nestihla tolik barokních akcí, na které jsem vás zvala...:(
Co vy, kde jste byli???
Zítra přidám povídku od Lopity de Vega a taky fotku báječného barok-vějíře, který mi dala!!!!
baroku zdar!
Vaše
MA
Omlouvám se za odmlku. Užívala jsem si príma ,,barokní" prázdniny u moře.
Rodiče mi totiž k narozeninám koupili bílou paruku, wow (sice ne uplně barokní, ale co, každý alespoň trochu barokní kousek je fajn -později ji nafotím) a já si jí pochopitelně hned vzala ssebou na dovolenou do Španělska.
Byla jsem tam široko daleko jediný barok, takže jsem si užívala pohledy okolí - inu jako třeba Marie Antoinetta (nikoliv však jako ona v roce 1793:D:D). Byla to vážně paráda, i když pod těmi pěti sukněmi bylo ve španělsku docela teplo:D:D taky jsem se bála opálení, protože bílá pokožka patří k barokům stejně jako stuhy mašle a korzet.... Koupila jsem si dva krémy s faktorem 50 a mazala je jeden přes druhý v naději, že tak dosáhnu faktoru 100.
Opálila jsem se naštěstí jen trochu, pudrem se to zachrání.
Bohužel jsem ale kvůli tomu nestihla tolik barokních akcí, na které jsem vás zvala...:(
Co vy, kde jste byli???
Zítra přidám povídku od Lopity de Vega a taky fotku báječného barok-vějíře, který mi dala!!!!
baroku zdar!
Vaše
MA
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)