Léto přesně pro baroka!

Už jsme tu měli pár tipů na krásné letní barokní výlety, ty ale blednou jako rokokový make-up v porovnání s následujícími akcemi v plzeňském kraji a Olomouci:

http://www.festival.krumlov.cz/index.php?page=page&kid=33

http://www.baroko2015.cz/index/


Jedná se  totiž o barokní slavnosti. V prvním případě jde o Festival barokních umění v Českém Krumlově. Cituji oficiální text z webu: ,,Festival barokních umění je festivalem staré hudby a scénických uměleckých záměrů doby baroka. Snažíme se podat našim divákům, posluchačům a hostům festivalu pohled na původní barokní hudební tvorbu v co nejautentičtějším provedení."
V druhém případě máte možnost během devíti týdnů navštívit barokní atrakce nejen hudební a scénické. Opět cituji: ,,Vůně, chutě, hudba, památky, obrazy a krajina baroka na vás čekají v 9 letních týdnech v 9 oblastech Plzeňského kraje"
Co víc si může barok přát?:)


 Máte s podobnými akcemi nějaké zkušenosti? Navštívili jste je v minulých letech? Chystáte se i letos?

Další barokní povídka, tentokrát od Yolandy!

Yolandě se moc líbila povídka od Lopity a rozhodla se, že zkusí také něco krátkého napsat. Myslím, že to rozhodně stojí za to!

Vaše
M.A.

(A zde už Yolandina povídka:)


Vyslyšená modlitba
Od země šel chlad, ale ona vytrvala. Bolela ji kolena, nevstala. Ruce se chvěly a růženec byl mokrý od potu, nevzdala to. Prosím, ať si mne všimne, ať mou tvář nezapomene, ať jsem pro něj ta jediná. Prosila skromně, plakala, měla ucpaný nos a plné dutiny od pláče.
Tu jí ozářilo tajené světlo a jakoby slyšela hlas - 16:52 na trhu ve městě. Nevěděla, jak to brát, zdá se jí to, či ne? Vstala. Prohlédla celou lodí kostela, hodila pohled na strop s freskou nanebevzetí. Měla pocit, že na ní jdou mdloby. Přeskočila několik soch pozlacených baculatých andílků putti a vyběhla před budovu.
Namočila si omylem svou sluhovskou sukni v louži bláta. Tu jí napadla myšlenka. Ráda by vypadala jako šlechtic, jako vznešená dáma. Sukni má širokou, byť hnědou. Útlý pas jí nahrazuje korzet. Ale vlasy – dlouhé a rovné jak hřebíky. Smočila prsty v bahně. To je ono! Natočila si vlasy bahnem, že jí držely lokny jako nějaké hraběnce.
Bylo půl čtvrté. Běžela na trh. Všude spoustu lidí. Strkali do ní jako do největší lůzy. Také, že největší lůzou byla. Jak jí to vůbec mohlo napadnout, myslet si na samotného krále.
Vtom všichni utichli a z dálky se ozvaly famfáry. Už jedou… Kočár pozlacený, florální motivy, andílci putti, dekor a ornament. Lokaj s dlouhým kabátcem přistoupil ke kočáru a pomalu otevřel dveře. Objevila se vysoká postava. Alonžovaná paruka všem vytřela zrak. Pod ní jasné oči. Modrý kabátec vyšívaný zlatem. Třásně na předloktí. Bílé punčochy a kožené střevíce.
Ztichla. Byl tak nádherný. Její idol už od raného dětství. Tak moc si přála, aby jí zahlédl… Byla krásná, krásná víc než kdy jindy. Ludvíku…! Vykřikla.
Otočil se. Zamračeně si prohlížel, kdo ho tak troufale oslovil. Oněmělá selka zvedla hlavu. Král uviděl tu krásu. Rovné tenké obočí, velké oči s černými panenkami, rovný nos, pár pih a drobná ústa. Chtěl smeknout, ale vzpomněl si, že na alonžovanou paruku se klobouk nevejde. Pomalu šel k ní.
Stanete se Královnou slunce? Zeptal se jí. Omdlela štěstím.

Povídka Ples Baroků

Milí baroci! Je mi ctí, že mohu na našem oficiálním blogu uvést první díl povídky od Lopity de Vega z barokního prostředí. Lopita je barokem něco přes půl roku, je jí 17 let, sbírá figurky slonů a miluje moře. Její oblíbenou barvou je starorůžová a nosí hlavně barevného baroka.
O zveřejnění jejích povídek jsme se bavily už na barokním srazu v květnu, a jsem ráda, že je to konečně tu!
Příběh vychází ze skutečného plesu baroků, který se odehrál v únoru v Praze, ve kterém Lopita rozvíjí další romantické barokní příběhy.

Pěkné čtení přeje vaše Marie Antoinetta- pokud máte i vy nějaké články/povídky/texty ke zveřejnění posílejte na barokqueen@seznam.cz!

Lopita de Vega

Ples baroků – 01

Antoinetta se chvěla vzrušením. Chystala se na svůj první ples baroků. Na své vatové paruce pracovala v podstatě celý týden. Neustále jí zlepšovala, ale stále nebyla spokojená. Teď už je to jedno, už za pár hodin se vydá do krásného sálu, kde možná bude i on... Ten neskutečně přitažlivý barok, kterého náhodou zahlédla jednou v městské lince. Jako správná dáma mu věnovala pouze několik nesmělých pohledů zpoza řas, a své sympatie dala najevo navoněným kapesníčkem, který si koketně přiložila ke rtům. Měla dojem, že se jí chystá oslovit, ale neurvalý dav ho na frekventované stanici vyvlekl z vozu. Tehdy dychtivě vyhlédla z okna a viděla jen jeho vzdalující se, běloskvoucí paruku, která se ve vánku lehce zachvívala. Asi tak, jako se třepotali motýlci v jejím břiše.

Sál byl menší, než si představovala. Ale velice půvabný. Ještě jednou zkontrolovala svůj vzhled ve velkém zrcadle se zlaceným rámem, které bylo hned u vstupu. Měla na sobě vínový korzet z hedvábného damašku s výšivkou. Rukávy zlatavě bílé halenky jí opebínaly ruce až k zápěstí. Sukně byla stejné barvy jako korzet, s bohatými bílými spodničkami, které s matkou přešívala celý měsíc. Na tohle oblečení byla hrdá. Sehnat ty správné látky a upravit je dalo zabrat, a přesvědčit rodinu, že takovéhle šaty nutně musí mít, také. Už byla ale tady, a nebude si lámat hlavu s prací, která jí k tomuhle okamžiku přivedla. Vychutná si ho. Trhnutím rozevřela černý vějíř a začala se ovívat. Bylo jí nervozitou horko. Nikoho tu skutečně nezná. Najde dnes někoho s kým bude moci konverzovat? Vyzve jí někdo k tanci? Nadechla se a konečně opravdu vstoupila do sálu.

Bylo tu zatím asi jen dvanáct lidí. Podél stěn stála křesílka, ve kterých dámy posedávaly a věnovaly se hovoru. Muži stáli na opačné straně sálu a vypadalo to, že spíše mlčí. Baroků mužského pohlaví tu bylo rozhodně méně. Antoinette se tím směrem zadívala a pátrala po tváři svého baroka. Támhleten ve zlatém oděvu – to by mohl být on. Slyšela, jak jí divoce bije srdce. Pak se trochu otočil, asi ucítil její pohled. Unikl jí povzdech. Ne, není to on.

Tím povzdechem na sebe upoutala pozornost sedících dam.

„Ach, pojď k nám, přisedni si!“ zvolala jedna v krásných černých šatech s bohatě řasenou sukní a šálem přehozeným přes ramena. Měla své přirozené, tmavé vlasy, ale byly vyčesané v komplikovaném účesu z roku 1794. Několik pramenů jí splývalo do obličeje. Když se Antoinetta přiblížila zvedla se a natáhla ruce v přátelském gestu.

„Vítej! Já jsem Královna.“

„Antoinetta, milosti...“ zakoktala se Antoinetta v rozpacích a pokusila se o jakési pukrle. Tak tohle je organizátorka plesu, pomyslela si trochu zmateně. Představovala si ji starší. A tak nějak – méně přitažlivou. Ač by to v životě neřekla nahlas.

Královna se zasmála. „Ale no tak, nač ty formality? Tady jsi mezi svými. Seznam se s děvčaty. Tohle je Marie-Karolína, Cherrie Cognac, Yolande de Polastron, Josefína X., Lady Canapés, Goddes Beatrix, Lady Charlotte a Madame Merci,“ postupně ukazovala na jednotlivé dívky.

Antoinetta si nebyla schopná zapamatovat jediné jméno. Jen přikyvovala a snažila se nevypadat hloupě.

„Posaď se a řekni nám něco o sobě,“ vyzvala jí nakonec Královna, když Antoinette stále mlčela a stála jako sloup na místě.

„Hmmm, jistě,“ posadila se vedle dívky v zuřivě barevných šatech, která měla i v horkém sále přes ramena přehozenou stříbrnou lišku. Aby získala čas, Antoinetta se zuřivě ovívala vějířem.

Co má říkat? Že se na tuhle chvíli připravovala měsíce? Že doufá, že konečně nebude cítit v zádech nechápavé pohledy lidí, které potkává běžně na ulici? Že chce vidět toho baroka s temnýma očima a bělostnou parukou?

„Jmenuji se B-- Antoinetta,“ vydechla a zmlkla.

Pár tipů na letní barokní výlety pro jeden týden

Jako správní baroci byste chtěli léto strávit na krásném barokním místě a nevíte, kam vyrazit? Zde je pár tipů na výlet do typických barokních zámků, určitě jste o nich už slyšeli a jejich jména vás nepřekvapí, ale proč si je nepřipomenout....


Pátek

Ideální pro pátečně sobotní výlet. Jak už to tak bývá, předchůdcem zámku byla tvrz, nicméně tato stavba stojí už nějaký ten pátek, přibližně od roku 1693. Je kousek od Loun. A Ohře. 

(zdroj fotky: commons.wikimedia.org, autor: Jirka Dl https://commons.wikimedia.org/wiki/User:Jirka_Dl )

Neděliště
Po páteční návštěvě Pátku si v neděli můžete vyrazit... Hádejte kam!
Půvabný barokní zámek, vedle kterého se budete cítit jako správný barok, je někdy připisován Santinimu. Postaven byl asi mezi lety 1705 a 1734.
Pokud si přejete cestovat jako barok, můžete místo auta zvolit koně nebo pěší chůzi. Tou se z Pátku dostanete do Neděliště pohodlně za krásných 31 hodin, takže je vysloveně dobré vyhradit si sobotu na chůzi.

(zdroj fotky: commons.wikimedia.org, autor je Karpac: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Castl_Neděliště_02.jpg)

Škvorec
V pondělí pak možno je jet/jít na Škvorec. Leží na půli cesty mezi Pátkem a Nedělištěm, takže se budete trošku vracet, ale stojí to za to. Nachází se totiž v okrese Praha-Východ a má kouzelné jméno.

zdroj fotky: common.wikimedia.org, autor: Dmitryeremeev https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Skvorec_August_2010.JPG)



Horní police
A co v úterý? Jedině tento zámek ze 17 století kousek od České Lípy. Abyste viděli takto působivou krajinu a sílu momentu, jako na fotce, stojí za to v červenci vyrazit i sem.

Konice
Konice se výborně hodí pro focení vašeho klasického nebo striktního baroka. Nádherná stavba, kterou určitě také stojí za to navštívit. Ve středu tedy doporučuji ze severu republiky odjet do Prostějova a užít si kouzelnou atmosféru.

Zdroj fotky: commons.wikimedia.org, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Nádvoří_zámku,_Konice,_okres_Prostějov.jpg , autor: https://commons.wikimedia.org/wiki/User:Jiří_Komárek, 

Pětipsy
 Pokud máte volný i čtvrtek vemte pár kamarádů  z Prostějova a šup zpět do horní části republiky. Máte-li sílu v nohách a zvládnete 325 km za jeden den, vyražte po svých, pokud ale nejste tak zdatní (což by klasický barok ve stylu Ludvíka XIV ani být nemusel/neměl), kupte si na cestu koně.

Nicméně zámek postavený ve 14. a přestavěný v 16.století je ideální napřklad pro focení outfitů ve venkovském nebo chudinském baroku. Striktního baroka z královského dvora si sem tedy spíše neberte.
Zámek, nebo spíš jeho torzo, nachází se kousek od Chomutova.

zdroj fotky: commons.wikimedia.org, autor: Salim2 https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zámek_v_Pětipsech.jpg)

Maníkovíce
Zámeček najdete opět na severu (mezi Ml.Boleslaví a Turnovem) a je z roku 1711. Z Pětipsů je to sem nějakaých 137 km.

(zdroj fotky: commons.wikimedia.org, autor fotky: Centipede https://commons.wikimedia.org/wiki/User:Centipede, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Maníkovice.jpg)

Škrle
Budova s půdorysem písmene L je z roku 1750. Je to sice osmá zastávka, z Maníkovic je to do Škrle nějakých 121 km, ale pokud vám i na konci týdne zbývá dost energie (o čemž nepochybuji, protože jste správní baroci), skočte sem. Zámeček je kousek od Chomutova.

(fotka - zdroj:commos.wikimedia.org, autor: https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=User:KarelTvrdik&action=edit&redlink=1, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Skrle_zamek.jpg)

Baroci na Festivalu Fantazie

Jelikož jsem letos nemohla jet, poprosila jsem svou kamarádku, aby na Festivalu fantazie v Chotěboři rozdala pár letáčků o naší subkultuře.
Takže vzkazuji, že se vše daří a přikládám krátkou zprávu o letošním FF od MyLady-X:

,,Zatím mohu říct, že Festival Fantazie se stejně jako každý rok vydařil. Spousta masek, počasí tak akorát, (pominu-li pár úžehů a jednoho cosplayera spáleného na popel) a přednášky skvělé jako vždy. Oceňuji zde i některé kostýmy, které připomínají baroka - ovšem zda šlo o cosplay konkrétní historické osoby nebo skutečně o příslušníky naší subkultury se lze jen dohadovat. Pak samozřejmě oceňuji baroky, kteří tu jsou a které i osobně znám, takže mohu s jistotou říct ,,ano to je barok a ne cosplay Marie Antoinetty". Jsem ale trochu zklamaná, že nás tu není víc. A také mě vysloveně ranily některé kostýmy -lehce barokní šaty zohyzděné příliš temnými prvky, okovy, kostmi, rohy, kopyty... Tak málo a byl by to pěkný černý (nebo i jiný) barok! (Ale metal a gothic zkrátka pořád frčí víc a každý má jiné gusto.... Dokonce jsem zaznamenala pár slečen v korzetech a šatech stejných jako ty, které běžně nosí i baroci, akorát v nebarokní kombinaci).
Dále mě zaujal hodně i PoníCon, jako bývalou Lolitu (a tim spíš i jako baroka) mě oslovuje vše pastelové a hravé. Včera jsem obdivovala především poníkovský kostým asi 35letého pána. Zůstat tak dlouho u něčeho, co vás baví, a skutečně tím žít, to je paráda! (Právo na extravagantní kostýmy nekončí ve 20ti letech!)

Když už jsem zmínila počet skutečných baroků zde na FF, napočítala jsem za 7 dní na festivalu asi 4. Fakt je, že jsem neviděla ani nějaké přímo gothiky nebo metalisty a podobně, takže bych řekla že je to úspěch:) Letáčky jsem rozdala, ať se o nás dozví co nejvíce lidí! Baroku zdar.

A posílám fotky!

Pán-poník. Lepší fotku jsem měla, ale někam mi na kartě zmizela.

Historický kostým z doby baroka, nikoliv však barok, bohužel:( Ale velmi povedené!

Letáček I

Na FFku venku.