Ples baroků - pokračování

Lopita píše dál a je to snad ještě lepší než prvn díl!!!
Užijte si čtení a baroku zdar!
Vaše MA


Ples baroků II

Antoinettě byl náhle její korzet, pečlivě vyrobený ze starých vařeček, velmi těsný. Krk se jí svíral a špatně se jí dýchalo. Ještě před chvílí konverzovala s Yolandou de Polastron a Cherrie Cognac, ale pak vzhlédla, vedena až mystickou předtuchou.
„Jsi v pořádku? Strašně jsi zbledla...“ optala se jí starostlivě barevná baročka s liškou přes ramena – Cherrie Cognac.
Antoinette něco zamumlala a začala pomalu rudnout.
„To jsou ty korzety...“ povzdychla s pochopením Yolanda de Polastron a začala Antoinette ovívat svým obřím vějířem z pštrosího peří ve stylu pozdního 18. století.
Antoinette nepřítomně kývala hlavou a oči stále nemohla odtrhnout od nově příchozího baroka. Od svého baroka. Rozšířenými zornicemi zaznamenala, že jeho paruka je dnes obzvlášť běloskvoucí. V jeho očích se odráželo světlo, tak, že to vypadalo jako kdyby jisřily v pobavení nad nějakým soukromým vtipem. Jeho rty se vlnily v neodolatelném úsměvu. Nemohla se ubránit myšlence, jaké by to asi bylo líbat tahle ústa. Cítila při tom, jak se jí horkost rozlévá i do uší a prstů na nohou.
„Vážně nechceš jít na chvíli na vzduch? Nebo tady aspoň zakorzovat po místnosti? Vsedě jsou tyhle potíže většinou horší...“ Cherrie jí položila ruku na rameno.
Potíže? pomyslela si zmateně Antoinette. Líbat se vsedě přece není problém, ne?
„Co?“ ujelo jí nahlas.
Cherrie konečně pohlédla směrem, kterým Antoinette takovou dobu zírala jako zhypnotizovaná.
„Ach!“ pousmála se Cherrie směrem k Yolandě, a pak se zamračila.
V tu chvíli do místnosti začala vcházet velká skupina baroků.
Královna potěšeně vykřikla. „Mí dvořané! Skvělé, fantastické! Jeane-Luisi, ráda vás vidím!“ cudně si nechala políbit ruku vysokým barokem, jehož boty se honosily obzvlášť velkou přezkou.
„A vás všechny!“ Královna se postupně přivítala s celým dvorem.
Antoinette zaregistrovala, že jejího baroka se jí nějakým způsobem podařilo vynechat z celého uvítacího rituálu. Nyní postával na opačném konci místnosti s dříve příchozími baroky.
„Zábava může začít!“ zvolala Královna a zatleskala.
To byl zjevně signál pro zákulisní orchestr, protože začala hrát hudba. Stojící baroci vytvořili řadu a začali s kontratancem.
Antoinette na chvíli zapomněla na okouzlující řasy jistého baroka a nechala se unášet melodií a vznešenými pohyby tančících baroků. Pohybovali se tak jistě, a ještě více vyniklo krásné oblečení, které měli na sobě. Třeba támhleta polonéza byla úchvatná – ta látka a dokonalé řasení...
„Půjdeš si se mnou přepudrovat nos, Antoinette?“ uslyšela náhle hlas těsně vedle levého ucha. Znělo to však víc jako příkaz, než jako otázka.
Antoinette se ohlédla a po vteřině váhání přikývla.