Další barokní povídka, tentokrát od Yolandy!

Yolandě se moc líbila povídka od Lopity a rozhodla se, že zkusí také něco krátkého napsat. Myslím, že to rozhodně stojí za to!

Vaše
M.A.

(A zde už Yolandina povídka:)


Vyslyšená modlitba
Od země šel chlad, ale ona vytrvala. Bolela ji kolena, nevstala. Ruce se chvěly a růženec byl mokrý od potu, nevzdala to. Prosím, ať si mne všimne, ať mou tvář nezapomene, ať jsem pro něj ta jediná. Prosila skromně, plakala, měla ucpaný nos a plné dutiny od pláče.
Tu jí ozářilo tajené světlo a jakoby slyšela hlas - 16:52 na trhu ve městě. Nevěděla, jak to brát, zdá se jí to, či ne? Vstala. Prohlédla celou lodí kostela, hodila pohled na strop s freskou nanebevzetí. Měla pocit, že na ní jdou mdloby. Přeskočila několik soch pozlacených baculatých andílků putti a vyběhla před budovu.
Namočila si omylem svou sluhovskou sukni v louži bláta. Tu jí napadla myšlenka. Ráda by vypadala jako šlechtic, jako vznešená dáma. Sukni má širokou, byť hnědou. Útlý pas jí nahrazuje korzet. Ale vlasy – dlouhé a rovné jak hřebíky. Smočila prsty v bahně. To je ono! Natočila si vlasy bahnem, že jí držely lokny jako nějaké hraběnce.
Bylo půl čtvrté. Běžela na trh. Všude spoustu lidí. Strkali do ní jako do největší lůzy. Také, že největší lůzou byla. Jak jí to vůbec mohlo napadnout, myslet si na samotného krále.
Vtom všichni utichli a z dálky se ozvaly famfáry. Už jedou… Kočár pozlacený, florální motivy, andílci putti, dekor a ornament. Lokaj s dlouhým kabátcem přistoupil ke kočáru a pomalu otevřel dveře. Objevila se vysoká postava. Alonžovaná paruka všem vytřela zrak. Pod ní jasné oči. Modrý kabátec vyšívaný zlatem. Třásně na předloktí. Bílé punčochy a kožené střevíce.
Ztichla. Byl tak nádherný. Její idol už od raného dětství. Tak moc si přála, aby jí zahlédl… Byla krásná, krásná víc než kdy jindy. Ludvíku…! Vykřikla.
Otočil se. Zamračeně si prohlížel, kdo ho tak troufale oslovil. Oněmělá selka zvedla hlavu. Král uviděl tu krásu. Rovné tenké obočí, velké oči s černými panenkami, rovný nos, pár pih a drobná ústa. Chtěl smeknout, ale vzpomněl si, že na alonžovanou paruku se klobouk nevejde. Pomalu šel k ní.
Stanete se Královnou slunce? Zeptal se jí. Omdlela štěstím.